zorka kepková i marta ondráčková

6. května 2011 v 21:04 |  Zorka Kepková
Moderátorky Snídaně s Novou Zora Kepková (blond) a Marta Ondráčková (bruneta) uvažují o štěstí. Je ve víně, čokoládě, sushi a v palačinkách!
Marta: "Někteří lidé žijí šťastně a nevědí to. Ti, kteří se za štěstím honí, jsou nešťastní, že jim utíká. Štěstí. Co to vlastně je? Aktuální stav, anebo cesta za konkrétním cílem?"

Zora: "To je zajímavá otázka a shodou okolností mám takové období, kdy přemýšlím o tom, jestli jsem šťastná, nebo nejsem, nebo co mi chybí nechybí... takové rekapitulační období. Člověk často vnímá jako banality věci, které ho vlastně činí šťastným. Je spousta faktorů, co nám nahrávají ke štěstí. Ale kolikrát nás přepadávají stavy, kdy si myslíme, že šťastní nejsme, a přitom se jen topíme v nějaké momentální depresi. To je nemoc naší doby a postihuje asi každého bez rozdílu. A já samozřejmě taky mívám dny, kdy mám pocit, že to za nic nestojí, kdy jsem třeba sama se sebou nějak nespokojená a zkrátka sama se sebou neumím žít...jako rak to mívám často. My raci jsme totiž jeden den štěstím bez sebe a druhý den pláčeme do polštáře. To asi ta přecitlivělost."

Marta: "To nebude jen znamením. U mě se tyhle stavy střídají několikrát denně. Možná je to tím, že je rychlá doba. Všichni za něčím letíme, nestíháme, všechno chceme rychle uhnat nebo urvat. Je v nás nezastavitelná dravost. Potom se i ty sinusoidy prožitků střídají o poznání rychleji a naše zmatené duše jsou týrány neustálými vzestupy a pády."

Zora: "Štěstí je podle mě stav, kdy má člověk ten luxus zaobírat se maličkostmi, protože to většinou lidé dělají, když je opravdu nic velkého netrápí. Pak jde ještě o to, umět si to štěstí užít."

Marta: "Remarque řekl, že štěstí je mozaika složená z nepatrných malých radostí. Říkám si ale, jestli vůbec máme v našem genetickém kódu zabudovanou informaci, že si máme život i užívat, nejen ho prožívat. Nestačí jen existovat, pracovat, počítat, sečítat, kategorizovat... Fajn je třeba si udělat šťastnou chvilku s nekřesťansky drahou, chuťovou slast způsobující čokoládou... Žít přítomným okamžikem a nebát se budoucnosti. Ne že bychom si měli životní štěstí vynahrazovat dobrým jídlem, ale i to má své kouzlo. Občas si rozkošnicky zahřešit je velmi příjemná cesta k vyplavení endorfinů do krevního oběhu."

Zora: "Zkrátka z něčeho, co můžeme vnímat jako samozřejmost udělat výjimečnou záležitost. Jen tak se naložit do vany se sklenkou vína a pustit si dobrou muziku, relaxovat... Chtělo by to tlačítko "vypnout". Protože s tím mám poslední dobrou problém."

PSALI JSME:

Marta: "To asi každý. A potom ta neschopnost užívání si často platí ve všech sférách života. V práci, v lásce. Jak můžu dělat dobře práci, ze které se netěším? Proč mám mít ve vztahu strach z něčeho, co by za určitý čas mohlo rozkvést, když se ani neotevřu natolik, aby z toho bylo alespoň přivonění, poznání? Mám pocit, že máme v mozku program, který nám do chování vštěpuje zákaz vychutnávání si života. A když to začneš dělat, tak tě kolikrát okolí odsoudí jako nezodpovědného, lehkovážného, svým způsobem i promiskuitního člena společnosti. A dospěje je to tak daleko, že se začneš za své spontánní, intuitivní chování odsuzovat sama."

Zora: "To je dost pravděpodobné. Myslím, že k tomu patří jistá dávka sobeckosti - myslet opravdu jen na sebe v tom dobrém slova smyslu. A za tohle naprosto miluju postavu Elišky Balzerové v Ženách v pokušení. Tomu říkám elán do života!"

Marta: "Teď jsem to viděla a skvěle jsem se pobavila. Potom si řekneš, co my, ve svých letech, řešíme? Vlastně bychom měly být šťastní permanentně, už jen kvůli daným faktům.
A tady je to místo pro kapku sobeckosti. Když bude člověk pořád přehnaně ohleduplný vůči ostatním, tak přestane vnímat své vlastní kruhy štěstí. Nestačí BÝT šťastní, ale uvědomit si, že jsme a že to máme možnost prožívat."

Zora: "A nejlépe si to uvědomovat každý den, každé ráno hned po probuzení a s tím pocitem štěstí vstupovat do nového dne. Hned by bylo všechno hezčí a jednodušší."

ČTĚTE TAKÉ:

Marta: "Můžeme začít i minutkou, jedním okamžikem, někde se vždycky začít musí. Ideálně v sobě."

Zora: "Máš pravdu, proč nezačít hned. Když je přede mnou volný večer. Já si napustím tu vanu, dám si vínko a budu přemýšlet o tom, co zítra podniknu a třeba si ráno i zajdu zaběhat a potom si užiju bombastický oběd."

Marta: "Nebo si dáš na snídani pár čtverečků té hříšně dobré čokolády… Já teda jo!"

Zora: "Já taky! A dám si jahody se šlehačkou, protože je miluju a v lednici už na mě čekají."

Marta: "A zase jsme u toho jídla."

Zora: "Jídlo je vášeň!"


Zora Kepková a Marta Ondráčková
Zora Kepková (vlevo)a Marta Ondráčková (Foto: Oficiální zdroj)


Marta: "A co takový gastroorgasmus? Zažila jsi někdy neopakovatelný chuťový zážitek?"


Zora: "Ten zažívám velmi často. Miluju jídlo a mám ho jako opravdový požitek.

Marta: "To zní dost provokativně. Schválně, kdy jsi naposledy zhřešila?"

Zora: "Nikdy bych nemohla držet dietu, protože to prostě neumím vydržet. Několikrát jsem to zkoušela. Třeba jen shodit dvě kila pro lepší pocit, ale už odpoledne jsem měla strašnou depku, že si nemůžu pochutnat, a hned jsem si koupila nějakou dobrotu. V tomhle směru hřeším velmi často a třeba právě, když mám Snídani. To totiž začínám den čokoládovou tyčinkou.

Marta: "Zjistila jsem, že se cítím nejlíp, když mám pravidelný přísun jídla, pravidelnou práci, pravidelný pohyb a pravidelný sex, na té pravidelnosti něco bude."

Zora: "Jéé, to je hezký. Tomu říkám perfektní rovnováha!"

Marta: "Bohužel, málokdy k ní dojde. A co je tvoje mana nebeská? Já jsem závislá na sushi a absolutním blahem je mléčná čokoláda nebo čokoládový muffin. To jde všechno stranou. I chlap."

Zora: "Poslední dobou naprosto ulítávám na gyrosu! V Plzni otevřeli nový "Kebabistan" a to maso je prostě luxusní.
Jinak čokoládku taky můžu a moje mana nebeská jsou palačinky. Ty si dávám vždy a všude a naprosto je miluju. Paradox je, že vařím a vařím ráda, ale jedině palačinky mi nejdou. Nějak nemůžu vyhmátnout to těsto, přitom je to podle všech nejjednodušší jídlo.

Marta: "Ty jsem fááákt dlouho neměla! Naučím tě je, je v tom fígl. Mohly bychom udělat palačinka party!"


Zora Kepková
Zora Kepková, moderátorka Snídaně s Novou. (Foto: Nova.cz)


Zora: "Tak to se těším, s palačinkami vážně válčím."

Marta: "Sdílíš, anebo si jídlo vychutnáváš raději sama? Já jsem sobeček, zalezu si ke knížce a baštím, to je pro mě program za odměnu.

Zora: "Jsem spíš sdílecí typ. Ráda chodím na společné večeře, obědy..."

Marta: "Já jsem tak ukecaná, že se na společné večeři většinou skoro nenajím."

Zora: "Tak to je věc druhá, to se potom nevyplácí chodit na prvním rande na jídlo."

Marta: "To taky zásadně nedělám! Ale zase často řeším jídlem i krizové situace. Navařím si hromadu dobrot, když mám za sebou náročný program, nebo mi není dobře...

Zora: "Já řeším jídlem všechno. Radost, smutek, zklamání, nudu... Teď jsem měla extra hříšné období, kdy jsem se učila na přijímačky na vejšku.Pozornost mi vydržela vždycky tak dvacet minut, pak jsem mířila do lednice. A taky nikdo nechápe moje celoživotní těhotenské chutě. Kombinuju všechno dohromady, a hlavně po každém slaném jídle potřebuji sladké a naopak. Musím mít vždycky ty chutě kompletní."

Marta: "Zajídáš třeba čokoládu kvašákama? Když mám volno, tak jsem schopná den trávit na cestě do kuchyně a zpátky, slané, sladké, slané, sladké, kvašáky,slané, sladké…"

Zora: "Tak tím pádem se cítím hned o něco líp, že v tom nejsem sama. Ne každý to tak má, jak jsem zjistila, a moje obžerství zůstává častokrát nepochopeno."

Marta: "Je zkrátka vidět, že jsme požitkářky. Mě totiž baví nejen jíst, ale i vařit. Hlavně když je pro koho, i když sebe taky nešidím."

Zora: "To máme společné, ale nerada vařím, když je spěch. Ale když si s tím člověk může vyhrát a vychutnat si to, je to zábava."

Marta: "A když k tomu ještě chutná strávníkům!"

Zora: "To potěší nejvíc."

Marta: "Kolikrát víc než ta dobrota v bříšku, takže i to jídlo je nakonec stejně o citech. Sice občas ke svíčkové, ale bez duševní potravy to prostě nikdy nejde.

Zora: "Něco na tom bude, že láska prochází žaludkem."

Marta: "Takže gurmáni ten život mají jednodušší. Příště teda u palačinek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama